Časté 
dotazy

Níže jsme pro Vás uvedli nejčastější dotazy a odpovědi. Pokud se potřebujete na něco zeptat,  kontaktujte nás nebo napřište dotaz do formuláře vpravo.

BOZP OSOBY SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÉ

V poslední době se v naší redakci množí dotazy na téma „Co musím mít jako OSVČ bez zaměstnanců splněno z hlediska BOZP?“. K tématu se vyjádřili inspektoři ze Státního úřadu inspekce práce, kteří odpověděli na dva vybrané dotazy.

Dotaz č. 1 BOZP při malování pokojů:

Chtěl bych začít podnikat jako malíř pokojů a při procházení předpisů teď řeším BOZP. Četl jsem články k tématu, kdy OSVČ podniká bez zaměstnanců a následně i zákon 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, ve znění pozdějších přepisů, a paragrafy zákoníku práce. Pracoval bych sám a používal pouze vodoředitelné barvy. Žádné elektrické stroje. Skutečné riziko je tedy srovnatelné jako při pracích v domácnosti. Ale není mi jasné, co musím předložit v případě kontroly, aby kontrola zase spokojeně odešla.

Dotaz č. 2 Vedení účetnictví:

Chtěla bych vést účetnictví a daňovou evidenci jako podnikatelka, pracovala bych doma bez zaměstnanců. Účetnictví bych vedla v papírové formě nebo později, pokud by toho bylo více, na počítači. Jakou dokumentaci z BOZP musím vést, abych obstála při kontrole?

Odpověď:

Osoba samostatně výdělečně činná (dále jen OSVČ) je podle platné právní legislativy (§ 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP) postavena na úroveň zaměstnavatele a současně zaměstnance. Je povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při činnostech nebo poskytování služeb jak sobě, tak i jiným osobám, které může svou činností ohrozit. Z tohoto důvodu je povinna v plném rozsahu jako zaměstnavatel plnit povinnosti stanovené v § 101 odst. 1 a 2; § 102; § 104 a § 105 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen ZP) a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. Předpokladem naplnění těchto požadavků je znalost právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP. Co jsou právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP, stanoví § 349 ZP.

Bude-li malíř pokojů například při své práci používat žebřík, je povinen dodržovat požadavky uvedené v kap. III. Používání žebříků Přílohy k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a současně tento žebřík, případně jiný výrobní a pracovní prostředek a zařízení (například ruční a přenosné mechanizované nářadí) musí používat v souladu s provozní dokumentací (včetně návodu výrobce pro montáž, manipulaci, opravy a údržbu).

Zákoník práce v § 102 odst. 3 a 4 stanoví povinnost OSVČ soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika, přijímat a realizovat opatření k jejich odstranění. Není-li možné rizika odstranit, je povinna je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví své osoby, případně jiných osob, bylo minimalizováno. V tomto případě o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je OSVČ povinna vést dokumentaci. S těmito riziky a přijatými opatřeními k jejich minimalizaci je OSVČ povinna seznámit všechny osoby, které budou těmito riziky ohroženy.

Na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce je OSVČ povinna zpracovat vlastní seznam osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen OOPP) v souladu s § 104 ZP a NV č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích a desinfekčních prostředků a v jejím zájmu je tyto OOPP také při práci používat. Například jedním z rizik při provádění malířských prací je zasažení zraku barvou, proto je ve vlastním zájmu malíře pokojů chránit si zrak vhodným OOPP.

Zpracování a vedení dokumentace o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních si může OSVČ podle § 9 odst. 3 písm. a) z. č. 309/2006 Sb. provádět sama za předpokladu, že má k tomu potřebné znalosti. Další možností je obrátit se s touto problematikou na odborně způsobilou osobu v prevenci rizik.

Pokud se týká problematiky zajišťování BOZP při vedení účetnictví, tak i účetní, v postavení OSVČ, musí zvážit rizika, zda při své práci nemůže ohrozit sebe nebo i jiné osoby, které se na jejím pracovišti mohou pohybovat. Z dokumentace, kterou je tato OSVČ povinna vést, připadá v úvahu, dle našeho názoru, průvodní dokumentace (návody výrobce pro montáž, manipulaci, opravy a údržbu) používaných výrobních, pracovních prostředků a zařízení (např. počítač, skener, kopírka, varná konvice apod.). Používaná zařízení je nutno provozovat v souladu s touto dokumentací.

Rádi bychom rovněž upozornili, že Státní úřad inspekce práce není oprávněn k výkladu právních předpisů, protože toto může učinit pouze jejich tvůrce nebo soud.

 9. 4. 2012, zdroj: BOZPinfo

SROZUMITELNOST INFORMACE O RIZICÍCH PRÁCE A O OPATŘENÍCH PROTI JEJICH PŮSOBENÍ
Dotaz:

Ustanovení § 106 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že informace o rizicích práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením, má být srozumitelná. Je někde blíže specifikováno, jak má být srozumitelná?

Odpověď:

Požadavek srozumitelnosti poskytovaných informací o rizicích práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením nutí zaměstnavatele respektovat určitá specifika zaměstnanců, ať z hlediska např.:

  • zdravotního (zaměstnanec neslyšící nebo zaměstnanec se zbytky zraku),
  • jazykového (zaměstnanec je cizinec, který neovládá český jazyk),
  • věkového (mladistvý zaměstnanec, který nemá žádné zkušenosti a má sklon podceňovat nebezpečí) nebo
  • inteligenčního (zaměstnanec, který nemá ani dokončené základní vzdělání, bude nejspíše chápat informace méně či pomaleji než například zaměstnanec se středoškolským vzděláním).

Předpisy nestanoví podrobnější návod, jak poskytovat informace, aby byly srozumitelné. Je proto na zaměstnavateli, aby zvolil specificky vhodnou formu a způsob poskytování informací, které bude každému konkrétnímu zaměstnanci srozumitelné.

10.6.2009, zdroj: Verlag Dashöfer, autor: JUDr. Anna Janáková

SMLUVNÍ POKUTA VE SMLOUVÁCH S EXTERNÍMI DODAVATELI SLUŽEB PRO ZAJIŠTĚNÍ BOZP ČI PO

Při uzavírání smluv na externí zajištění plnění úkolů v BOZP a PO se často objevuje výraz smluvní pokuta. Níže uvádíme jeho podrobné vysvětlení.
Smluvní pokuta je jedním ze způsobu zajištění splnění závazků. Smluvní pokutou se rozumí peněžitá částka, kterou se dlužník (tj. osoba, která je povinna smluvní pokutou zajištěnou povinnost splnit) zavazuje zaplatit věřiteli (tj. v tomto případě tazateli) v případě, že poruší povinnost (závazek), jejíž splnění smluvní pokuta zajišťuje. Účelem smluvní pokuty je proto působit na dlužníka a donutit jej k tomu, aby smluvní pokutou zajištěný závazek splnil řádně a včas. Smluvní pokutou může být zajištěn jak závazek peněžitý, tedy něco zaplatit, tak závazek nepeněžitý, tedy např. dodat zboží či provést opravu.

Pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty není důležité, zda věřiteli vznikla porušením zajištěné povinnosti skutečně škoda. Smluvní pokuta totiž plní tzv. paušalizovanou náhradu škody. To znamená, že vznikne-li věřiteli porušením zajištěného závazku škoda, nemá vedle práva na zaplacení smluvní pokuty i právo na náhradu takové škody. Jde o obecnou zásadu, jejíž aplikaci lze ovšem smluvně vyloučit. Občanský zákoník (40/1964 Sb.) proto v ustanovení § 545 odst. 2 umožňuje, aby se smluvní strany dohodly, že věřitel je oprávněn po dlužníkovi požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Smluvní strany se také mohou dohodnout, že věřitel má právo domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu.

Veškerá výše uvedená smluvní ujednání, stejně jako samotná dohoda o smluvní pokutě, musí být učiněna písemně, jinak jsou neplatná. Pokud bude korespondující dohoda smluvních stran chybět, nebude mít věřitel ani právo domáhat se po dlužníkovi náhrady škody způsobené porušením zajištěné povinnosti, ani náhrady škody smluvní pokutu přesahující. Uvedené platí jak pro smlouvy uzavřené dle občanského zákoníku, tak obchodního zákoníku.

26.1.2006, zdroj: epravo

ČETNOST ŠKOLENÍ BOZP A OSOBU ŠKOLITELE URČUJE ZAMĚSTNAVATEL

Dotaz:

Pravidelně každý rok realizujeme školení 1. pomoci při úrazu elektrickým proudem pro naše zaměstnance (zaměstnanci ve styku s el. proudem a zastoupení alespoň 1 pracovníka na směně, který poskytne 1. pomoc). Chtěla bych se zeptat, zda je nutné toto školení provádět každoročně odborným lékařem, popřípadě v jakém předpisu je to stanoveno?

Odpověď:

To Vám dnes přesně již nikdo neřekne a také žádný obecně závazný právní předpis to nebude ani v budoucnu stanovit. Jak známo, každý zaměstnavatel musí provádět prevenci rizik a v rámci této prevence si musí vyhodnotit všechna (ale úplně všechna) možná rizika poškození zdraví, s kterými mohou jeho zaměstnanci na pracovišti přijít do styku. Nejen tedy rizika úrazů vzniklých např. při přenášení břemen, při manipulaci s materiálem, ale i samozřejmě při úrazu elektrickým proudem. Podle ustanovení § 102 zákoníku práce musí zaměstnavatel provádět tzv. optimalizaci rizik. Proces, jehož cílem je optimalizace rizika se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady potřebné pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. A právě do této fáze prevence rizik zapadá školení zaměstnanců.

Dnes podle nového zákoníku práce je pouze stanoveno, že školení musí zaměstnavatel zajistit vždy při nástupu zaměstnance do práce a dále

  • při změně pracovního zařazení,
  • při změně druhu práce,
  • při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,
  • v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

To je však minimální ustanovení, minimum povinností zaměstnavatele. Jinak se zaměstnavateli meze nekladou, jak si rozhodne, jak bude a jak často bude provádět školení. Když se zaměstnavatel např. rozhodne, že u něj pracuje hodně brigádníků (tedy zaměstnanců na pracovní poměr na bodu určitou) a že je bude školit každé čtvrtletí, tak je to zase jen jeho odpovědnost. On je totiž plně odpovědný za bezpečnost a ochranu zdraví při práci. A když se stane nějaký úraz, pak orgán inspekce práce se asi bude ptát, kdy a jak byl dotyčný zaměstnanec proškolen.

Školení zaměstnanců má také dalekosáhlé důsledky pro odškodnění pracovních úrazů. Pouze v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec byl řádně proškolen, může se pak úspěšně deliberovat, tedy vyvinit (aspoň třeba částečně) ze své odpovědnosti za úraz zaměstnance. Pokud se týká otázky, kdo má zaměstnance školit, tak to také zaměstnavateli nikdo nebude určovat, v podstatě záleží na tom, kolik chce zaměstnavatel do školení zaměstnanců investovat. Jestli je třeba, aby Vaše zaměstnance školil pravidelně každý rok lékař závodní preventivní péče, to Vám také tzv. „od zeleného stolu“ nemohu říci. Neznám totiž Vaše pracoviště, neznám rizika, s kterými přicházejí zaměstnanci do styku apod. Jiná jsou totiž rizika úrazu elektrickým proudem např. v kancelářích, jiná jsou ve výrobní hale. To vše byste mi měli rozhodnout s Vaší odborně způsobilou osobu v prevenci rizik. Podle ustanovení § 9 a 10 zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) v podstatě musí mít každý zaměstnavatel osobu odborně způsobilou v prevenci rizik. Platí zásada, že zaměstnává-li zaměstnavatel

  • nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti,
  • 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami,
  • více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Odborně způsobilý zaměstnanec nemusí být výhradně zaměstnanec v pracovním poměru u zaměstnavatele, může to být i odborná firma zabývající se bezpečností a ochranou zdraví při práci, ale prevenci rizik Vám musí udělat konkrétní odborně způsobilá osoba v prevenci rizik. V zemích Evropských společenství znají tzv. služby bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které u zaměstnavatele dohlíží na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a sestávají v podstatě z osoby odborně způsobilé k prevenci rizik, z lékaře závodní preventivní péče a ze zástupců zaměstnanců (u nás odbory nebo zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). To je takový trojúhelník, který pomáhá zaměstnavateli zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Jestli máte zajišťovat školení zaměstnanců odborným lékařem, tak to také přesně nemohu říci, protože neznám rizika úrazů u Vás, domnívám se, že by měl postačit k tomu účelu Váš lékař závodní preventivní péče. Jak jsme uvedla výše, i rizika úrazu elektrickým proudem mohou být rozmanitá. My jsme doufali, že spolu s novým zákoníkem práce nabude účinnosti zákon o péči o zdravotní péči, který měl institucionalizovat pracovnělékařskou péči, vymezit poslání lékařů v prevenci rizik a stanovit řadu potřebných věcí jako např. jak často mají být pravidelné prohlídky apod. Tento zákon však přijat nebyl, ba naopak teď schvaluje Parlament ČR tzv. technickou novelu zákoníku práce, která se v pojmech navrací k lékaři závodní preventivní péče, protože není jasno, kdy se bude zákon o zdravotní péči přijímat. Proto se musíte pohybovat v rámci platných předpisů a řadu zásadních věcí si rozhodnout sami. O tom to dnes je, odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví při práci je odpovědnost zaměstnavatele a jen na něm záleží, jaká si přijme opatření.

2.1.2008, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

OPAŘENÍ KÁVOU JAKO PRACOVNÍ ÚRAZ

Dotaz:

Pracovník opařil horkou kávou ruku jiného pracovníka, který si přišel do kanceláře programátorů pro pracovní podklady. Lze to posuzovat jako pracovní úraz? Máme uvádět do zápisu o pracovním úrazu zavinění jinou osobou? Bude provinilý pracovník postižen od pojišťovny KOOPERATIVA regresem?

Odpověď:

Ano, jde o pracovní úraz. Zaměstnanec vykonával svoji práci, šel si pro podklady do jiné kanceláře a došlo k jeho opaření. I kdyby tam na něj něco spadlo nebo zakopl o nastavenou židli a zlomil si nohu či ruku, vždy půjde o úraz. Pro něj to je úraz, který se stal při bezprostředním výkonu práce – šel si pro podklady k práci. Když by se ten dotyčný programátor polil kafem, tak to pro něj pracovní úraz nebude, to je z přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů podle ustanovení § 274 zákoníku práce vyloučeno.

Zaměstnavatel odpovídá za všechny úrazy, ke kterým dojde na jeho pracovišti a nerozlišuje se, kdo nebo co úraz zavinilo. Je pravdou, že do zápisu musíte uvést, že se jednalo o úraz zaviněný druhou osobou, ale jaké pro dotyčného zaměstnance z toho vyvodíte důsledky, je jen a jen věc zaměstnavatele. Kooperativa dotyčnému zaměstnanci žádný regres předepsat nemůže, na to nemá právo. Je to úraz pracovní, je za něj odpovědný zaměstnavatel a Kooperativa bude hradit škodu za zaměstnavatele. Kdybychom se řídili právní úpravou platnou před rokem 1993, tedy před zavedením zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání a úraz odškodňoval sám zaměstnavatel, mohl by na zaměstnanci požadovat alespoň částečnou náhradu škody za způsobenou škodu. Dnes však máme zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a odškodnění se zjednodušilo.

17.10.2007, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

KDO ODPOVÍDÁ ZA VYPRACOVÁNÍ PROVOZNÍHO ŘÁDU SKLADU?

Dotaz:

Kdo ve společnosti odpovídá za vypracování provozního řádu skladu? Je to osoba odborně způsobilá v prevenci rizik, nebo odpovědný pracovník za materiálové hospodářství? A jak je to s vnitřním dopravním řádem?

Odpověď:

Z ustanovení § 101 zákoníku práce jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Zaměstnavatel je tudíž povinen zajistit si bezpečnost a ochranu zdraví sám a je povinen si zorganizovat provádění všech úkolů s tím spojených. Žádný předpis nemůže a ani nebude zaměstnavateli určovat, který zaměstnanec má u něj konkrétní úkol v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví konat. Nelze totiž zobecnit podmínky u různých zaměstnavatelů. Rozhodnutí o tom, kdo odpovídá za vypracování provozního řádu skladu nebo dopravního řádu je záležitost pouhé organizace práce u zaměstnavatele, na kterou nelze dát nějakou šablonu, protože jiné jsou podmínky u malého, jiné u středního a jiné u velkého zaměstnavatele.

Již několikrát jsme na stránkách našeho serveru zdůrazňovali, že osoba odborně způsobilá k prevenci rizik je v podstatě pouze zaměstnanec zaměstnavatele (pokud tuto činnost nevykonává pro zaměstnavatele jako OSVČ) a ten plní úkoly zaměstnavatele jako každý druhý zaměstnanec. Pokud osoba odborně způsobilá v prevenci rizik je v zaměstnaneckém poměru u zaměstnavatele, pak je řadovým zaměstnancem, který má nad sebou vedoucího zaměstnance, jenž řídí a kontroluje jeho práci. Osoba odborně způsobilá v prevenci rizik má pouze to zvláštní postavení u zaměstnavatele, že má úzce specializovanou odbornou kvalifikaci k provádění prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tato osoba však rizika neodstraňuje, ona je pouze vyhledává a upozorňuje na ně zaměstnavatele. Jaká další opatření si na základě zjištění odborně způsobilé osoby v prevenci rizik provede zaměstnavatel, to již je rozhodnutí a především odpovědnost zaměstnavatele, resp. některého z vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele, který za oblast bezpečnosti a ochrany zdraví odpovídá. To však nevylučuje, aby zaměstnavatel osobě odborně způsobilé v prevenci rizik např. neuložil, aby provedla školení BOZP nebo aby vypracovala provozní řád skladu. To však opět záleží na tom, jak má vymezenou pracovní náplň dotyčná osoba a na organizaci práce u zaměstnavatele vůbec.

15.12.2008, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

MAJÍ SE V PROVOZNÍM ŘÁDU UVÁDĚT KONKRÉTNÍ JMÉNA?

Dotaz:

Musí být v provozních řádech uváděna konkrétní jména, nebo stačí například: „za pravidelnou údržbu zařízení odpovídá vedoucí údržby“. Vzhledem ke značné fluktuaci v podniku a množství této dokumentace je celkem problém mít ji vždy v aktuálním stavu.

Odpověď:

Vůbec ne jmenovitě. Máte plnou pravdu, že dochází ke změnám a skončení pracovního poměru, proto ani v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu se neuvádějí jmenovitě odpovědné osoby, natož pak v pracovním řádu nebo v provozních řádech či bezpečnostních předpisech, u kterých se předpokládá dlouhodobá platnost. Uvádět odpovědnost jmenovitě není vůbec vhodné, nikdo neví, co se již třeba zítra stane.

4.5.2009, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

MOHOU ODBORY PROVÁDĚT KONTROLY I U ZAMĚSTNAVATELŮ, KDE ODBOROVÁ ORGANIZACE NEPŮSOBÍ?

Dotaz:

Je odborový svaz (např. z oblasti kultury) oprávněn provádět kontroly BOZP podle § 322 zákoníku práce i u zaměstnavatelů, kde neexistuje odborová organizace?

Odpověď:

Ano prosím. Podle § 322 odst. 1 zákoníku práce platí, že odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů. Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci umožnit výkon kontroly a za tím účelem jí

  1. zajistit možnost prověření toho, jak zaměstnavatel plní své povinnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zda soustavně vytváří podmínky pro bezpečnou a zdraví neohrožující práci,
  2. zajistit možnost pravidelně prověřovat pracoviště a zařízení zaměstnavatelů pro zaměstnance a kontrolovat hospodaření zaměstnavatelů s osobními ochrannými pracovními prostředky,
  3. zajistit možnost prověření toho, zda zaměstnavatel řádně vyšetřuje pracovní úrazy,
  4. zajistit možnost účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z povolání, popřípadě je objasňovat,
  5. umožnit zúčastňovat se jednání o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Důležité je však ustanovení § 322 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci hradí stát. Odbory tedy de facto pomáhají ve výkonu kontroly nad stavem BOZP státu, orgánům inspekce práce. Z toho důvodu tedy odborové svazy odvozují svoje právo výkonu kontroly nad stavem BOZP i v organizacích, kde odborová organizace nepůsobí. Jen upozorňuji, že odborová organizace u zaměstnavatele působí již tehdy, když u zaměstnavatele pracuje byť jeden jediný zaměstnanec, který je členem odborů. Dotyčný odborář může být odborově organizován v základní či místní organizaci u jiného zaměstnavatele, ale i u jeho zaměstnavatele pak odbory působí a mohou jednat s právními důsledky za všechny zaměstnance.

Pro úplnost ocituji z Nálezu Ústavního soudu č. 116/2008Sb., ve věci zrušení některých ustanovení zákoníku práce. Ústavní soud odůvodnil své zamítavé stanovisko k návrhu na zrušení práva odborů na kontrolu nad stavem BOZP v § 322 zákoníku práce takto: „Poněkud jiná je však situace týkající se kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 322 odst. 1). Kontrolu dodržování bezpečnostních předpisů a pravidel lze považovat za součást obhajoby hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, což je hlavním úkolem odborových organizací. V oblasti BOZP, která se bezprostředně dotýká života a zdraví zaměstnanců, by měli mít zaměstnanci (a tedy i organizace vystupující jejich jménem) možnost upozornit zaměstnavatele na existující nedostatky, a to i na základě vlastních poznatků a způsobem co nejrychlejším. Ustanovení § 322 odst. 1 lze chápat i jako realizaci základního práva zaměstnanců na uspokojivé pracovní podmínky ve smyslu čl. 28 Listiny (Listina základních práv a svobod).

Právo nestátních orgánů kontrolovat konkrétně bezpečnost a ochranu zdraví při práci má u nás poměrně dlouhou tradici. Toto právo lze do určité míry dovozovat již ze zákona č. 330/1921 Sb., o závodních výborech, jak na to poukazuje ve svém vyjádření ČMKOS [srov. § 3 odst. 1 písm. e)], byť byla tehdejší situace odlišná. Závodní výbory byly všezaměstnanecké orgány, které v určitých oblastech spolupracovaly s odbory a zřizovaly se povinně v závodech, ve kterých pracovalo nejméně 30 zaměstnanců a závod trval alespoň půl roku od zahájení výroby.
Tyto deformace však nic nemění na tom – jak již bylo uvedeno výše – že právo odborových organizací kontrolovat BOZP je reflexí základního práva zaměstnanců podle čl. 28 Listiny, je ve veřejném zájmu a není v rozporu s ústavním pořádkem. Zrušení i tohoto práva odborových organizací by v podstatě znamenalo popření smyslu jejich existence, jíž je ochrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, která směřuje – mimo jiné – k vytváření uspokojivých pracovních podmínek (čl. 27 odst. 1, čl. 28 Listiny). Odbory by se pak staly po výtce akademickým spolkem, který by roli důstojného partnera zaměstnavatelů a jejich organizací hrát nemohl.“

8.2.2010, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

JAK DLOUHO UCHOVÁVAT ZÁZNAMY O PROVĚRCE BOZP?

Dotaz:

Jak dlouho má povinnost škola uchovávat záznamy o provedené prověrce BOZP? Připravujeme skartaci materiálů a nevíme si rady.

Odpověď:

Tato otázka není zákoníkem práce výslovně řešena. To je otázka zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005. Tento zákon stanoví ochranu písemností, jejich reprodukci a způsob nahlížení do archiválií. Podle původního znění tohoto zákona měli povinnost uchovávat zásadní dokumenty o zaměstnaneckých záležitostech a kolektivní smlouvy a umožnit výběr archiválií za podmínek stanovených tímto zákonem kromě v zákoně vyjmenovaných subjektů (tedy i škol) i podnikatelé zapsaní do obchodního rejstříku, pokud jde o zásadní dokumenty o zaměstnaneckých záležitostech a kolektivní smlouvy. Dnes však již zásadní dokumenty o zaměstnaneckých záležitostech nejsou v seznamu dokumentů určených jako dokumenty s povinností uchování a výběru z archiválií.

Kromě zákona o archivnictví se problematikou úschovy dokumentů zabývá i zákon o účetnictví. Podle ustanovení § 9 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jsou všechny účetní jednotky povinny vést účetnictví. Ustanovení § 31 a 32 tohoto zákona stanoví, jakým způsobem se postupuje při uchovávání účetních písemností. Účetní záznamy pro účely vedení se uschovávají po dobu:

  • účetní závěrka a výroční zpráva po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,
  • účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,
  • účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají formu vedení účetnictví, po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

Účetní jednotka může jako účetní záznamy použít zejména mzdové listy, daňové doklady nebo jinou dokumentaci vyplývající ze zvláštních předpisů. Po uplynutí příslušné doby úschovy se výše uvedené doklady skartují. Vzhledem k tomu, že záznam o provedené prověrce BOZP slouží pro zaměstnavatele jako podklad pro jeho další náklady v oblasti BOZP, doporučuji využít lhůtu 5 let pro uschování dokumentů o prověrkách BOZP.

30.8.2010, zdroj: BOZPinfo.cz, autor: JUDr. Eva Dandová

ZAMĚSTNANEC NEZVLÁDL TEST BOZP. JE PROTO PRÁCE NEZPŮSOBILÝ?

Dotaz:

Provedu školení BOZP, na závěr prověřím znalosti formou písemného testu, stanovím, že pro zvládnutí je potřeba odpovědět 80 % otázek správně. Jedná se o běžný test, všeobecný přehled o BOZP. Stane se, že některý zaměstnanec test nezvládne, tak ho opět poučím a otestuji. Stane se, že zaměstnanec ani po opakovaném školení není schopen uspět u testu, tak tedy zvolím jinou formu ověřování znalostí, třeba ústně, ale ani při pohovoru mě nepřesvědčí o znalostech. Co tedy dělat? Může zaměstnanec pracovat, i když není schopen pracovat tak, aby dodržoval bezpečnost práce?

Odpověď:

V daném případě je třeba vycházet z ustanovení § 106 odst. 4 ZP- cituji „ Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen
a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,…“

Proto také je třeba vycházet z toho, že znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance, bez kterých nemůže práci vykonávat. Když dotyčný nezvládne test při školení, tak bych doporučila mu dát určitý časový prostor na opakování (třeba týden) a když by neuspěl ani po tom týdnu, tak bych mu dala (jako ve škole) druhou možnost opakování třeba po měsíci. Kdyby pak ani při tomto přezkoušení neuspěl, tak bych to viděla na upozornění na možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. f) ZP – cituji „nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil“. V daném případě jde o první část písmena f) – nesplňování předpokladů. Znalost BOZP je stejným předpokladem výkonu práce jako např. proškolení mzdové účetní z nových daňových předpisů nebo svářečské zkoušky. Tady by se mělo dát zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi a stanovit mu poslední možný termín opravy. Pak by měla následovat výpověď. Zaměstnanci by si měli zvyknout, že BOZP je skutečně předpokladem výkonu jejich práce a že ji nesmí podceňovat.

13. 7. 2011, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Eva Dandová

JE NUTNÉ PROVÁDĚT REVIZE I NA NOVÉ ELEKTRICKÉ SPOTŘEBIČE?

Dotaz:

Je nutné provádět revize i na elektrické spotřebiče (nepřipevněné i připevněné), které jsou nové? Vím, že toto neřeší norma ČSN 33 1600 ed. 2, ale ČSN 33 1500. Není mi jasné, zda je na nové elektrospotřebiče revize nutná, nebo postačuje označení výrobce CE či prohlášení o shodě.

Odpověď:

Elektrické spotřebiče jsou dle zákona č. 22/1997 Sb. výrobky, na které se většinou vztahuje nařízení vlády (NV) č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (směrnice 2006/95/ES), NV č. 616/2006 Sb., o technických požadavcích na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (směrnice 2004/108/ES), případně další.

Dle NV musí výrobce nebo dovozce v EU vypracovat, či nechat vypracovat, na výrobek podklady k ES prohlášení o shodě a toto prohlášení vystavit. Následně musí být výrobek označen značkou shody CE (CONFORMITY EUROPE).

Celý tento postup znamená, že výrovek je bezpečný a je vyroben dle nejnovějších technických a bezpečnostních poznatků, dle harmonizovaných technických norem. Podklady k ES prohlášení o shodě obsahují veškerou technickou dokumentaci výrobku, všechny předepsané zkoušky a ověření. Výchozí revize by u těchto výrobků byla zcela nadbytečná, a proto se nedělá. Během provozu uvedených výrobků, na základě zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákona č. 262/2006 Sb. – zákoníku práce a NV č. 378/2009 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení přístrojů a nářadí, je nutné provádět postupem dle ČSN 33 1600 ed. 2:2009 s přihlédnutím k návodům k používání, stanoveným rizikům a doporučeným termínům, následná ověření, zkoušky a revize.

11. 5. 2011, zdroj: BOZPinfo, autor: Ivana Blažková

TÝKAJÍ SE PROVĚRKY BOZP I DOMÁCÍHO PRACOVIŠTĚ?

Dotaz:

Potřeboval bych poradit ohledně bezpečnostních prověrek. Mám zaměstnance, který má pracoviště shodné s adresou bydliště a převážně pracuje v terénu. Týkají se i jeho bezpečnostní prověrky dle paragrafu 108 odst. 5 zákoníku práce?

Odpověď:

Pokud má váš zaměstnanec jako pracoviště v pracovní smlouvě uvedeno bydliště, jedná se o práci na jiném dohodnutém místě než na pracovišti zaměstnavatele. Tato forma výkonu závislé práce má svá specifika, a to i z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele za BOZP.

Odpověď na váš dotaz naleznete přímo ve znění ustanovení § 108 odst. 5, kde je uvedeno, že prověrky BOZP je zaměstnavatel povinen organizovat na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele. Pokud zaměstnanec pracuje doma, nejedná se o pracoviště zaměstnavatele a prověrka BOZP se tohoto „pracoviště“ tedy netýká.

25. 5. 2011, zdroj: BOZPinfo.cz, autor: JUDr. Pavel Kučina

ŠKOLENÍ OBSLUH STAVEBNÍCH STROJŮ

Dotaz:

Začátek roku je vždy obdobím školení a přezkušování. A mně stále vrtá hlavou, jak to je s obsluhou stavebních strojů. Jak je to s platností vyhlášky č. 77/1965 Sb.? Podle některých výkladů tato vyhláška byla vydána k provedení zákona č. 65/1961Sb. a pozbyla platnosti vydáním zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Potom by mohl ve smyslu ust. § 102, odst. 2 a 3 zákoníku práce frekvenci a rozsah školení obsluh stavebních strojů stanovit zaměstnavatel. Je to tak?

Odpověď:

V souladu s Ústavní listinou práv a svobod č. 2/1993 Sb. čl. 4 lze povinnosti ukládat pouze zákonem. Jak správně v dotazu uvádíte, povinnosti zaměstnavatele v oblasti školení BOZP stanoví zákoník práce v § 103 odst. 2 (povinné vstupní školení,…) a odst. 3 (zaměstnavatel si sám stanovuje četnost, obsah školení, způsob ověřování znalostí a vedení dokumentace). Je proto věcí zaměstnavatele, aby sám rozhodl o tom, jak bude školení obsluh stavebních strojů řešit.

Nabízí se celkem 3 možnosti, pokud bude chtít využít zavedeného systému daného vyhláškou č. 77/1965 Sb. První možností je postupovat v duchu zavedené praxe, to znamená, že vstupní i opakovaná školení bude zajišťovat prostřednictvím externích školení zajišťovaných odbornými školiteli dle vyhl. Zde je třeba upozornit, že osnovu určuje zaměstnavatel, tzn. měl by s tímto externím školitelem probrat obsah školení a shodnout se s ním na osnově, která bude vydávána jako osnova zaměstnavatele. Druhou možností je využít odborných školitelů k provedení vstupního školení a opakovací si již provádět sám. Třetí možností je pak provádění všech školení mimo režim vyhlášky. Ke vstupnímu školení například využít služeb dodavatelů stavebních strojů, opakovací školení pak si zajistit přes odborně způsobilou osobu v prevenci rizik. (Jedná se o stejný princip, jako když si někdo koupí nové osobní auto. Také nejde do autoškoly, aby ho s tímto autem naučili jezdit).

Co se týče průkazu strojníka, tak jeho vzhled není žádným právním předpisem upraven a tudíž může mít různou formu provedení. Průkaz strojníka může být jedním z možných dokladů, jak bude zaměstnavatel vést doklad o školení – viz. povinnost dle ZP § 103 odst.3.

Co se týče vyhlášky č. 77/1965 Sb., tak opravdu nebyla zrušena a je asi právním problémem tuto vyhlášku zrušit. Je třeba si uvědomit, že vyhláška je resortním předpisem a platila primárně pouze v resortu ministerstva stavebnictví a toto ministerstvo již neexistuje. Jeho nástupcem je sice ministerstvo průmyslu, ale na koho by v tomto ministerstvu měla vyhláška platit? Vždyť nemá logiku, aby např. obsluha UNC Bobcat na stavbě musela mít strojnický průkaz, ale pokud by se s tímto strojem pracovalo v zemědělství, v lese, uklízel sníh atd., tak by průkaz být nemusel? Ti, kteří se vyhlášky dovolávají jako platného předpisu neumí odpovědět na řadu otázek ohledně požadavků, které jsou dnes již úsměvné – 2. Osvědčení o spolehlivosti k obsluze stavebních strojů podle odst. 1 písm. a) a b) se dává se souhlasem závodního (dílenského) výboru ROH organizace, která navrhuje uchazeče k zařazení do výcvikového zařízení, 3. Po dobu výkonu zkušební činnosti má zkušební komisař nárok na pracovní volno a náhradu mzdy jako při překážkách v práci z důvodu obecného zájmu. Vedle toho má nárok na úhradu cestovních výdajů a na odměnu za provedení zkoušek v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy., atd.).

Závěrem bych si dovolil vyslovit svůj názor k uvedené problematice. Domnívám se, že není třeba řešit úpravu speciálních školení, průkazů a přezkušování v této oblasti. Zaměstnavatel má ze zákona za své zaměstnance objektivní zodpovědnost, které se nemůže zprostit tím, že jeho zaměstnanci někdo vydá nějaký průkaz. Domnívám se, že nejlepší vstupní školení na konkrétní stroj provede dodavatel tohoto stroje. Na druhou stranu však může být problémem, kdo zajistí vstupní školení v případě, kdy se jedná o starší stroje mimo záruku, chybějícího autorizovaného prodejce apod. Pak jistě stávající školitelé najdou své opodstatnění i bez potřeby právní úpravy (např. vydáním předpisu dle § 11 zák. 309/2006 Sb.).

14. 3. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Ing. Václav Kápl

MUSÍ MÍT OSVČ ZPRACOVANOU KATEGORIZACI PRACÍ?

Dotaz:

Byl jsem jako stolař vyzván „hygienou“ k předložení návrhu kategorizace prací. Mám také předložit dokumentaci hodnocení rizik a doklad, že jsem absolvoval školení BOZP. Přitom jsem stolař samotář, který nikoho nezaměstnává, ani rodinné příslušníky. Musím řešit i v tomto případě kategorizaci prací a to ostatní?

Odpověď:

Osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ) jsou postaveny na úroveň zaměstnavatele a současně zaměstnance podle § 12 a § 13 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP. OSVČ je povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při činnostech nebo poskytování služeb jak sobě, tak i jiným osobám, které může svou činností ohrozit. Z tohoto důvodu je povinna v plném rozsahu jako zaměstnavatel plnit povinnosti stanovené v § 101 odst. 1 a 2; § 102; § 104 a § 105 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a § 2 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb. V praxi to znamená, že OSVČ je povinna soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika, přijímat a realizovat opatření k jejich odstranění. Není-li možné rizika odstranit, je povinna je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví své osoby, případně jiných osob, bylo minimalizováno. O tom je povinna vést dokumentaci, dále je povinna zpracovat vlastní seznam osobních ochranných pracovních prostředků v souladu s § 104 zák. práce a nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích a čisticích a desinfekčních prostředků. Tyto činnosti provádí OSVČ v rámci BOZP sama nebo prostřednictvím odborně způsobilé osoby v prevenci rizik.

Podrobné povinnosti spojené s kategorizací prací určuje zaměstnavatelům zejména ustanovení § 39 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve smyslu § 43 se tyto povinnosti vztahují i na OSVČ nezávisle na tom, zda podnikají samy, či nikoliv. Postup orgánů ochrany veřejného zdraví je tedy v souladu s právní úpravou.

7. 5. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: JUDr. Zdeněk Přeslička

JAKÁ DOKUMENTACE BOZP BY MĚLA BÝT V PODNIKU?

Zaměstnavatelé větších podniků tuto otázku kladou svým odborně způsobilým osobám v prevenci rizik a záležitosti BOZP nechávají na nich. V menších firmách často o povinnostech v BOZP nemají ani tušení. A právě těm je určen tento článek.

Následující hlavní body ohledně dokumentace BOZP se týkají většiny zaměstnavatelů a neměly by se zanedbat.

Odborně způsobilá osoba v prevenci rizik

Podle § 9 z. č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, ve znění pozdějších předpisů, může zaměstnavatel zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik sám, zaměstnává-li nejvýše 25 zaměstnanců, pokud k tomu má potřebné znalosti. Pokud zaměstnává 26 – 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami. Když zaměstnává více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami. Tato osoba by se měla podílet na vedení dokumentace BOZP a vypracovat organizační směrnici BOZP u zaměstnavatele.

Dokumentace o vyhledávání a vyhodnocování rizik

Podle § 102 zákoníku práce (ZP) je zaměstnavatel povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci.

Podle § 101 odst. 3 ZP plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování BOZP pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k BOZP a postupy k jejich zajištění.

Školení BOZP

Školení BOZP upravuje ZP § 37 odst. 5: Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění BOZP, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy. Podle § 103 odst. 2 a 3 ZP musí zaměstnavatel zajistit školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují odborné předpoklady zaměstnanců a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Obsah, četnost školení a osobu školitele stanovuje zaměstnavatel. O provedeném školení vede dokumentaci.

Pokud zaměstnanci jezdí firemními automobily nebo používají vlastní pro služební účely, musí absolvovat i školení řidičů. Ze zvláštních právních předpisů vyplývají specializovaná školení – například práce ve výškách, vazačů a jeřábníků, tlakových nádob, plynových zařízení, školení podle vyhl. č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice.

Kategorizace prací

Podle § 37 z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií stanovuje prováděcí právní předpis – vyhl. č. 432/2003 Sb. O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, návrh předkládá zaměstnavatel, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel.

Pracovnělékařská péče
Podle § 103 ZP je zaměstnavatel povinen sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit. V z. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, s účinností od 1. dubna 2012, jsou pracovnělékařské služby upraveny v § 53 a následujících. Podle tohoto zákona zaměstnavatel uzavře písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb buď s poskytovatelem z oboru všeobecné praktické lékařství nebo z oboru pracovního lékařství. U prací zařazených do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví může zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u praktického lékaře, u kterého je zaměstnanec nebo uchazeč o zaměstnání registrován; ostatní pracovnělékařské služby podle § 53 odst. 1 tohoto zákona zaměstnavatel zajišťuje prostřednictvím poskytovatele, s nímž uzavřel písemnou smlouvu.

Pracovní úrazy a nemoci z povolání

Podle § 105 ZP je zaměstnavatel povinen vést v knize úrazů (náležitosti jsou stanoveny v nař. vl. 201/2010 Sb.) evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo b) k úmrtí zaměstnance.

Podle odst. 6 § 105 je zaměstnavatel povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání.

Traumatologický plán

Podle § 102 odst. 6 ZP je zaměstnavatel povinen přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců. Při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, v jehož spolupráci zajistí vyškolení zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, přivolání zdravotnické záchranné služby, HZS atd.

Prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Podle § 108 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky BOZP na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem zástupce zaměstnanců pro oblast BOZP a zjištěné nedostatky odstraňovat. O této prověrce by měl vyhotovit zápis.

OOPP

Podle § 104 odst. 5 ZP osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přiděluje zaměstnavatel zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Bližší podmínky poskytování OOPP jsou uvedeny v nař. vl. 495/2001 Sb.

Provozní dokumentace

Podle § 4 nař. vl. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací – soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci (návody od výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení), záznamy o kontrolách a revizích atd. Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Pokud není k dispozici, stanoví rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním provozním bezpečnostním předpisem. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.

Povinností v BOZP, které musí být písemně doloženy, je celá řada. Liší se podle odvětví, podle vybavení pracovišť – jsou-li na pracovišti stroje, vyhrazená technická zařízení, chemické látky apod.

27. 2. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Kateřina Hrubá

MÍSTNÍ ŘÁD SKLADU

Dotaz:

Musí mít společnost zpracován místní řád skladu i pro sklady, kde se trvale nepracuje a nejsou zde skladovány nebezpečné chemické látky? Například příruční sklady kancelářských potřeb, ochranných pomůcek apod. Vím, že o tomto hovoří ČSN 26 9030, čl. 4.1.1. Je dostačující v rámci pravidelného školení BOZP seznámit občasné pracovníky se zásadami BOZP (regály, označení, uličky a podlahy)? Regály jsou řádně označeny a pravidelně kontrolovány. A druhý dotaz: Je třeba pro tento typ skladu prokazatelně jmenovat osobu odpovědnou za provoz této místnosti – skladu?

Odpověď:

V případě odpovědi na Váš dotaz je vhodné vycházet ze základních ustanovení, která se týkají oblasti skladování a skladů. Jedná se zejména o § 101 odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Z něj jednoznačně vyplývá, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Dalším souvisejícím legislativním ustanovením je § 5 z. č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP, kde je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci zejména nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály a nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř.

Prováděcím předpisem k výše uvedeným zákonům je nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (dále jen NV), kde v příloze k tomuto NV jsou specifikovány v bodě 10 zásady skladování a manipulace s materiálem a břemeny. Nedílnou součástí celé problematiky je platná technická norma ČSN 26 9030 Manipulační jednotky – Zásady pro tvorbu, bezpečnou manipulaci a skladování, tuto normu lze považovat za minimální standard. Norma ukládá v čl. 4.1.1, že pro každý sklad musí být zpracován „Místní řád skladu“ tzn. i pro sklady, kde se trvale nepracuje a nejsou zde skladovány nebezpečné chemické látky, např. příruční sklad kancelářských potřeb nebo osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP). Dále tato technická norma stanovuje, co musí místní řád skladu zejména obsahovat.

Takto zpracovaný místní řád skladu podepsaný statutárním zástupcem nebo jím pověřeným zástupcem obsahuje i odpovědnou osobu za provoz skladu. Součástí tohoto místního řádu skladu je příloha seznámení s místním provozním řádem skladu. S tímto místním řádem skladu i s případnou aktualizací musí být poté příslušní zaměstnanci prokazatelně seznámeni, a to např. v rámci pravidelného školení BOZP. To znamená, že se týká všech zaměstnanců, tedy i občasných, čímž odpovídáme i na Váš druhý dotaz.

Pro úplnost sdělujeme, že dalším prováděcím předpisem týkající se skladů je NV č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů. Sklad musí mít na vstupních dveřích umístěny zejména zákazové značky, např. „Nepovolaným vstup zakázán“, „Zákaz kouření a vstupu s plamenem“ apod.

 

Na závěr je vhodné Vás informovat, že v naší evidenci je řada pracovních úrazů, a to např. z příručních skladů kancelářských potřeb nebo skladů OOPP, kde zdrojem pracovního úrazu byla např. neznalost místních podmínek, tzn. zaměstnavatel prokazatelně neseznámil zaměstnance s místním řádem skladu. Příčinou pracovního úrazu byl pád předmětů z regálu nebo pád zaměstnance z regálu vlivem uklouznutí apod.

22. 10. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Ing. Jiří Kysela

ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ POUČENÝCH PODLE VYHLÁŠKY 50

Dotaz:

Podle § 4 vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů, pracovníci poučení jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školeni v této činnosti, upozorněni na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. Potřebovala bych objasnit, zda existuje přesná specifikace, pro jaké činnosti musí být podle § 4 pracovníci školeni. Vím, že se jedná o činnosti na elektrickém zařízení, kde může být pracovník ohrožen elektrickým proudem, ale nedokážu přesně rozlišit, kdy už se o tento § jedná.

Odpověď:

Činnosti, které mohou na elektrickém zařízení provádět pracovníci poučení s kvalifikací dle vyhlášky č. 50/1978 Sb. § 4 vycházejí z požadavků ČSN EN 50110-1 ed. 2 (TNI 34 3100) Obsluha a práce na elektrických zařízeních.

Pracovníci poučení mohou:

  • samostatně obsluhovat* jednoduchá elektrická zařízení všech napětí;
  • pracovat na částech elektrického zařízení nn (nízkého napětí) bez napětí, v blízkosti nekrytých částí pod napětím (ČSN EN 50110-1 čl. 6.4, příloha A, A2); na částech pod napětím pracovat nesmějí;
  • pracovat na vypnutých zařízeních vn (vysokého napětí) a vvn (velmi vysokého napětí) s dohledem**. V blízkosti částí pod napětím smějí pracovat pod dozorem***; na částech pod napětím pracovat nesmějí;
  • měřit zkoušecím zařízením např. při informativních zkouškách výrobků, elektrického nářadí apod.

*obsluhou elektrických zařízení se rozumí lidské činnosti spojené s provozem elektrických zařízení. Jako příklad lze uvést zapínání a vypínání elektrických okruhů; lokální, dálkové nebo centrální ovládání, regulování, monitorování, čtení dat trvale instalovaných přístrojů, prohlídky elektrických zařízení apod. Při obsluze se osoby obsluhující elektrické zařízení zásadně dotýkají jen těch částí el. zařízení, které jsou k tomu určené, například vypínače, spínače, ovladače apod.

**práce s dohledem je práce, která se provádí dle podrobnějších pokynů. Před zahájením práce se osoba provádějící dohled přesvědčí, zda jsou provedena nutná bezpečnostní opatření. V průběhu prací podle potřeby občas kontroluje dodržování bezpečnostních předpisů. Při této práci odpovídají za dodržování bezpečnostních předpisů pracující osoby samy.

***práce pod dozorem je práce, která se provádí za trvalé přítomnosti osoby, která je pověřena dozorem a která je odpovědná za dodržování příslušných bezpečnostních předpisů.

15. 10. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Ivana Blažková

ŠKOLENÍ ŘIDIČŮ MANIPULAČNÍCH VOZÍKŮ

Dobrý den, prosím o odpověď na tyto dotazy: 1.Kdo může periodicky školit řidiče MV ? ( může to být OZO v prevenci rizik ? ) 2.Může řidič MV s oprávněním W1 ( MV s volantovým řízením do 5 t,pohon spalovacím motorem )řídit též MV s volantovým řízením o nosnosti 1,5 t a s pohonem elektromotorem? Děkuji.

Dobry den,

1) Kvalifikace skolitele neni legislativne vymezena – viz. prispevek v rubrice Pravni podpora > Stanoviska a vyklady ze dne 20.11.2003 (stale platny, nic se od te doby nezmenilo).

2) Vami uvedene opravneni W1 je znacenim uzivanym Ceskou spolecnosti pro manipulaci s materialem – logistiku, coz je dobrovolna nezavisla zajmova organizace sdruzujici odborniky v oblasti manipulace s materialem. Tato organizace certifikuje osoby a vydava prukazy obsluhy manipulacnich voziku podle vlastnich pravidel. Soucasna legislativa vsak zadne prukazy neupravuje, obsluha by mela byt proskolena opet podle vyse uvedeneho stanoviska.

15. 10. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Ivana Blažková

ŠKOLENÍ OBSLUHY ŘETĚZOVÝCH PIL

Kdo může provádět školení obsluhy motorových pil? A kde tedy nechat zaměstnance vyškolit?

Dobry den,
Co se tyce pozadavku na praci s retezovou pilou, najdete je v priloze NV 28/2001 Sb.

Co se tyce skoleni, pak nejsou dnes pravnimi predpisy stanoveny zadne zvlastni pozadavky specialne pro skoleni obsluhy retezove pily a plati tak vseobecne pozadavky na skoleni BOZP, tzn. obsluha musi byt mimo jine seznamena s riziky teto prace, pracovnimi postupy a radnou obsluhou a udrzbou konkretni retezove pily. Pozadavky na kvalifikaci skolitele nejsou pravnimi predpisy stanoveny.

 

CHEMICKÉ LÁTKY NA PRACOVIŠTI – LEGISLATIVA

S účinností od 1.1.2012 platí nový chemický zákon a vyhláška č. 402/2011 Sb. V souvislosti s nařízením CLP se připravuje novela § 44a a § 44b z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

S účinností od 1.1.2012 platí nový chemický zákon, z. č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích. Tímto zákonem byla zrušeno několik vyhlášek – vyhl. č. 232/2004 Sb., č. 234/2004 Sb., č. 279/2005 Sb., č. 139/2009 Sb., č. 265/2010 Sb. Nová vyhláška č. 402/2011 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností chemických látek a chemických směsí a balení a označování nebezpečných chemických směsí s účinností 1.1.2012 pozbývá platnosti dnem 31. května 2015.

Termín pro klasifikaci, označování a balení směsí podle nařízení CLP je 1.6.2015, pro klasifikaci, označování a balení látek to bylo 1.12.2010. CLP – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008, ze dne 16. prosince 2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 907/2006 bylo přijato Evropským parlamentem a Radou v prosinci 2008. Zavedlo novou terminologii, třídy nebezpečnosti, částečně mění kritéria pro klasifikaci a poté i označení látek a směsí.

V novém chemickém zákoně byly vypuštěny části řešené v CLP a v REACH (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky).

Státní správu v oblasti uvádění látek nebo látek obsažených ve směsích a v předmětech na trh a v uvádění směsí na trh podle § 23 tohoto zákona vykonávají:

  • Ministerstvo životního prostředí,
  • Ministerstvo zdravotnictví,
  • Ministerstvo průmyslu a obchodu,
  • Česká inspekce životního prostředí,
  • krajské hygienické stanice (KHS),
  • celní úřady,
  • Státní úřad inspekce práce,
  • Státní rostlinolékařská správa.

Kontroly chemických látek na pracovišti, které vykonávají pracovníci krajských hygienických stanic, se doposud zaměřovaly na § 44a a 44b z. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Subjekty mají povinnost projednávat nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky (podle nové legislativy směsmi) s KHS. Pro pracoviště, na němž se nakládá s nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé nebo karcinogenní označené konkrétními R větami je nutné vydat písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky. Pravidla musí být volně dostupná zaměstnancům na pracovišti a musí obsahovat zejména informace o nebezpečných vlastnostech chemických látek a chemických přípravků, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě.

Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání podle zvláštních právních předpisů smějí nakládat s nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické jen tehdy, jestliže nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky mají zabezpečeno fyzickou osobou odborně způsobilou podle § 44b odst. 1, 2 nebo 7. Jednotlivé činnosti v rámci nakládání s těmito chemickými látkami a chemickými přípravky může vykonávat i zaměstnanec, kterého fyzická osoba odborně způsobilá prokazatelně zaškolila. Opakované proškolení se provádí nejméně jedenkrát za rok.

„Firmy občas tyto zásady nedodržují. Pravidla by měly mít vyvěšená na dostupném místě, ale mají je pouze na intranetu. Z dalších nedostatků bych uvedl například nesprávné zásady skladování – toxické a vysoce toxické látky by měly být skladovány v uzamykatelných prostorách odděleně, aby byla vyloučena záměna, což se někde neděje; dále nevedou správně evidenci – odděleně pro každou látku,“ říká Mgr. Petr Lebenhart z Hygienické stanice hl. m. Prahy a dodává, že v Praze sice téměř není chemický průmysl, ale chemické látky se vyskytují například v laboratořích, školách, výzkumných ústavech, ale také v úklidových firmách, kde používají čistící prostředky charakterizované jako žíravé. Pro ně také platí povinnosti stanovené v zákoně 258/2000 Sb.
S účinností nového chemického zákona se zvýšila pravomoc krajských hygienických stanic (§ 28 z. č. 350/2011 Sb.). Mohou také kontrolovat:

  • štítky,
  • bezpečnostní listy,
  • datové listy detergentů,
  • klasifikaci a označování chemických látek a směsí,
  • balení,
  • látky v předmětech určené pro styk s potravinami,
  • hračky,
  • kosmetiku,
  • výrobky pro děti ve věku do 3 let,
  • výrobky určené k přímému styku s pitnou, teplou nebo surovou vodou.

Nová terminologie a kritéria si vynutily úpravu národních předpisů vztahujících se k chemickým látkám. V souvislosti s nařízením CLP se na Státním zdravotním ústavu připravuje novela § 44a a § 44b z. č. 258/2000 Sb. Zavádí se nový způsob. klasifikace podle CLP – nově jiné třídy a kategorie, popř. podkategorie nebezpečnosti (např. Acute Tox. 1), standardní věty „H“ věty místo standardních vět označujících specifickou rizikovost (R-věty), „P“ věty – pokyny pro bezpečné zacházení, jsou na úrovni dnešních S-vět. Chystané změny nejsou zásadního charakteru. Termín vydání novely zákona s úpravou §44a a §44b se plánuje na rok 2012 s předpokládanou účinností od 1.1.2013.

23. 1. 2012, zdroj: BOZPinfo, autor: Kateřina Hrubá

ŠKOLENÍ BOZP – ČETNOST ŠKOLENÍ A OSOBU ŠKOLITELE URČUJE ZAMĚSTNAVATEL

Každý zaměstnavatel má na starosti zajistit prevenci rizik, optimalizaci rizik. Právě školení v oblasti BOZP spadá do prevence rizik. Jak často je potřeba tato školení provádět a kdo může tato odborná školení provádět, se dozvíte v následujícím článku.

Jak často zaměstnance školit

Každý zaměstnavatel musí provádět prevenci rizik a v rámci této prevence si musí vyhodnotit všechna (ale úplně všechna) možná rizika poškození zdraví, s kterými mohou jeho zaměstnanci na pracovišti přijít do styku. Nejen tedy rizika úrazů vzniklých např. při přenášení břemen, při manipulaci s materiálem, ale i samozřejmě při úrazu elektrickým proudem.

Podle ustanovení § 102 zákoníku práce musí zaměstnavatel provádět tzv. optimalizaci rizik. Proces, jehož cílem je optimalizace rizika se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, která se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady potřebné pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. A právě do této fáze prevence rizik zapadá školení zaměstnanců.

Kdy zaměstnance školit

Dnes podle nového zákoníku práce je pouze stanoveno, že školení musí zaměstnavatel zajistit vždy při nástupu zaměstnance do práce a dále:

  • při změně pracovního zařazení,

 

  • při změně druhu práce,

 

  • při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,

 

  • v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

To je však minimální ustanovení, minimum povinností zaměstnavatele. Jinak se zaměstnavateli meze nekladou, jak si rozhodne, jak bude a jak často bude provádět školení. Když se zaměstnavatel např. rozhodne, že u něj pracuje hodně brigádníků (tedy zaměstnanců na pracovní poměr na dobu určitou) a že je bude školit každé čtvrtletí, tak je to zase jen jeho odpovědnost. On je totiž plně odpovědný za bezpečnost a ochranu zdraví při práci. A když se stane nějaký úraz, pak orgán inspekce práce se asi bude ptát, kdy a jak byl dotyčný zaměstnanec proškolen.

Školení zaměstnanců má také dalekosáhlé důsledky pro odškodnění pracovních úrazů. Pouze v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že zaměstnanec byl řádně proškolen, může se pak úspěšně deliberovat, tedy vyvinit (aspoň třeba částečně) ze své odpovědnosti za úraz zaměstnance.

Kdo má zaměstnance školit

Pokud se týká otázky, kdo má zaměstnance školit, tak to je také na zaměstnavateli. V podstatě záleží na tom, kolik chce zaměstnavatel do školení zaměstnanců investovat. Jestli je třeba, aby se zaměstnance školili pravidelně každý rok i další otázky spojené s touto problematikou byste měli rozhodnout s Vaší odborně způsobilou osobu v prevenci rizik.

Bezpečnost práce

Požární ochrana

Životní prostředí

Revize technických zařízení

 Školení / E-learning

Chci nezávaznou nabídku:

8 + 8 =

On-line Kartotéka

Okamžitý přístup k záznamům o provedených školeních či k vypracováným revizním zprávám

Tým specialistů

Náš tým specialistů je Vám vždy k dispozici. Jsme flexibilní. 

Garance a pojištění

Jsme pojištěni na 20 mil. Kč